Také máte někdy pocit, že kam se podíváte, tam se někomu daří a zažívá úspěch? A jste to Vy, kdo jenom na něco sáhne, to se nepovede?
Cítíte se často jako lůzr, který to má v životě moc těžké? Kterému neustále někdo staví překážky a tak nikdy nemůže uspět? Možná je čas se během následujících řádků zamyslet.
Pokud ve svém okolí vidíte konkrétní lidi, které považujete za úspěšné, možná si myslíte, že oni nikdy neprohrávají. Je to představa zcela iluzorní. Každý prohráváme. Každý děláme chyby. A ti úspěšní jich dělají ještě mnohem více, než ti neúspěšní.
Dobrá. Jak je to ale možné, že u některých lidí to vypadá, že zažívají jenom samý úspěch a na co sáhnou, to jim jde?
Ten zásadní rozdíl mezi úspěšným opakovaně vyhrávajícím člověk a mezi lůzrem je v jedné jediné věci. V tom, jak reagují na situce, kdy se něco nepovede. Vyhrávat umí každý. Ten chleba se láme v situaci, kdy se něco nedaří a kdy se prohrává. Tam je zakopaný pes.
Co udělá lůzr, když se něco nepovede? Zůstane na zemi a nevstává. Bojí se zkusit to znovu. Lituje se. Dokola sám sebe přesvědčuje, že on něco nemůže dokázat a vždy prohraje. Opakovaným pozorováním lůzrů - a že jich je na světě hodně - mám někdy až pocit, že oni si v těch prohrách snad i libují. A možná je v tom i záměr. Ono totiž něco dokázat a překonat překážky současně znamená, že na tom musím tvrdě zamakat. Že se musím snažit a musím tomu věnovat energii a čas. Že musím ze sebe vydat to nejlepší.
Co dělají úspěšní lidé, když se něco nepovede? Když se prohrává? Stále to samé. Zvedají se ze země. Znovu vstávají. Okamžitě se ze situace poučí a dokonce z ní díky této zkušenosti ještě následně vytěží. Vítěz se z chyb rychle učí. Rychle přizpůsobuje. Neodradí jej od dalšího snažení a zkoušení nových věcí. Dalo by se dokonce říci, že za tvrdé rány, které kdy dostal, je lidem i osudu vděčný. Co jiného nás nejvíce naučilo? Byla to vítězství? Nebo to byly porážky?
Zopakuji to tedy ještě jednou. Vítěz padá a znovu vstává. Padá a znovu vstává. Padá a znovu vstává. A dělá to neustále dokola a celý život.
Na závěr malý tip. Je dobré být vítěz. Jak pro mne samotného, tak pro moji rodinu či komunitu. Dělejte co nejvíce chyb jak to jenom jde. A okamžitě se z nich poučte a pochopitelně konkrétní chyby již neopakujte.
Dělat co nejvíce chyb je totiž ta nejlepší cesta k úspěchu a slávě.
Napíšete mi Vaši zkušenost? Můžete na můj email janhysek@seznam.cz. Nebo do komentáře pod článkem.
